Noční jízda

Potom co jsem si koupil použitelná světla na kolo, jsem začal uvažovat o nočním výletu na Ještěd. Za jasných nocí tam bývá krásný rozhled do okolí a při sjezdu je to docela slušný test světel, jestli svítí dost a jestli neupadnou:-) Protože zima už se pomalu blíží, nemohl jsem s tím moc dlouho čekat. Proto, když v neděli 30. září bylo hezké počasí, rozhodl jsem se vyrazit.

Ještěd 1012 m.n.m., jak asi vypadá v noci?

Na bike jsem nasednul v 18:45, chvíli před západem Slunce. U nás dole bylo příjemných 13°C, ale nahoře jsem při příjezdu čekal tak 5°C a čerstvý větřík. Proto jsem si do hydrapaku nacpal dvě termo trička, volný kalhoty a samozřejmě čtyři náhradní baterie.

Vyrážím a hned to valím do kopce, no aspoň se zahřeju. Po chvilce dorážím na vrchol bezejmenného místního kopečku a po úzké lesní asfaltce prudce padám k řece Mohelce. Teď mě čeká jízda rovinatým údolím až do Českého Dubu, obě MTE mám rozsvícený na medium, na asfalt to bohatě stačí. Na helmě zatím žádné světlo nemám, po rovině a do kopce to není potřeba. U vody v údolí už je docela zima, nad loukama se začíná líně převalovat mlha. Jedu hezky na pohodu, žádnej stres. V září jsem toho moc nenajezdil, tak nevím jak na tom vlastně jsem.

Projíždím Českým Dubem (cca 300 m.n.m.) směrem na Rozstání, silnice začíná pomalu, ale jistě stoupat. Zatím to je pohoda a cesta ubíhá rychle, vzduch je sice studený, ale vítr nefouká a aut jezdí málo. V Rozstání se sklon cesty ještě zvyšuje a musím se pořádně opírat do pedálů.

Ještěd už svítí vysoko nad hlavou, vypadá úplně jako obrovská svíčka a každým šlápnutím je blíž a blíž. Projedu serpentinami a už jsem u parkoviště Na Výpřeži, odbočuju směr vrchol a valím to dál. Teď už je to jenom kousek. Po cestě koukám na Měsíc vycházející za Jizerkama. Vlevo dole se otvírá nádherný výhled na zářící město Liberec. Na krátkém rovném úseku zastavuju, pokládám foťák na svodidla a dělám několik fotek města. Je to opravdu nádhera.

Čas 15s. Pohled na město Liberece z úbočí Ještědu.

Rychle zase nasedám a jedu dál vstříc vrcholu. Od nedávných závodů je cesta celá počmáraná povzbuzujícími nápisy fanoušků. Někdo udělal i značky 500m, 200m aaa už jsem nahoře:-) Je tu pěkná kosa a pofukuje větřík. V nohách mám rovných 30km za 1:50, oproti času v létě to je o 10 minut horší. Ale při současné formě jsem spokojený. Protože je kosa, zalejzám se schovat na ochoz hotelu. Dávám si dvě musli tyčinky a fidorku, pod větrovku přihodím dvě tenký termo trička a na čapáky navlíknu volný kalhoty. Do MTE dávám čerstvý baterie a na helmu přidělávám třetí světlo a to Ultrafire WF-606A, na sjezd to bude potřeba. Napapanej a teple oblečenej si dávám čestné kolečko po ochozu, personál v restauraci si mně nevšímá, asi jsou tu na takový pošuky zvyklí:-)

Na zábradlí u hotelu pokládám foťák a ještě jednou fotím město Liberec. Pak sjíždím na dolní terasu s posezením, dávám kolo do stojanu a fotím jak mi to svítí. Pak přemejšlím jak vyfotit Ještěd. Celý se mi do záběru nevejde ani náhodou, naštěstí na stolech leží nějaký misky, tak je používám jako oporu foťáku a daří se mi hezky ostře vyfotit 4 fotky na panorama.

Čas 15s. Pohled na město Liberec z Ještědu. Měsíc je přeexponovaný, ale vpravo od něj jsou vidět i Plejády a pod ním hřeben Jizerských hor

Vypadá hezky:-)

MTE C2 SSC + MTE Rebel 0100 na high na řidítkách.

Sedám na kolo, rozsvěcím všechna světla na plno a vyrážím vstříc domovu. Po asfaltu svištím bez omezení, dokonce jedu rychleji než v létě, protože nemusím brzdit kvůli autům a turistům. U spodního parkoviště odbočuju na červenou turistickou značku směr Pláně pod Ještědem. Teď teprve nastane skutečná prověrka světel. V této části je povrch suchý a musím si dávat pozor na hluboké odvodňovací kanály přes cestu. Přesto to valím na plno a vychutnávám si jízdu víc než ve dne. Na Pláních jsem za chvilku a pokračuju po modré směrem na Rašovku. Cesta sice stále vede po hřebeni, ale začíná být vlhčí a objevuje se bahno a kaluže. V téhle části si musím dávat větší pozor a pečlivě volím stopu, nechci se natáhnout do bláta:-) Tohle je asi jediný úsek, kde bych bral ještě výkonnější světla, ve dne bych tu mohl jet o trošku rychleji.

Před jedním kratším sjezdem najednou slyším hlasité praskání větví v lese, zastavuji a koukám co se děje. Asi 50 metrů přede mnou přechází přes cestu stádo divokých prasat :-) Svítím na ně, ale jim to vůbec nevadí, vůbec si mě nevšímají a ležérním krokem pokračují v cestě. Vidím přejít asi 10 kousků. V lese jich ještě slyším několik, ale ty se nějak flákají. Rozhodnu se hlasitě zakašlat. Prasátka zrychlují a mizí v lese. Ještě chvíli počkám a pak pokračuju v cestě. Projíždím kolem rozcestí U Šámalů a pokračuju směrem na Rašovku, tady je cesta opět suchá, takže můžu jet na plno. Tady si cestu tolik nepamatuju a na rozcestí odbočuju špatně. Cesta mě dovede až na horní konec Proseče pod Ještědem. Původně jsem chtěl jet z Rašovky ještě pres Javorník a pak Záskalí a Hodkovice, ale nechce se mi ten kousek vracet. Vyhýbám se asfaltu a po štěrkové cestě se značkou "průjezd zakázán" sjíždím do dolní části Proseče. Odtud už mě čeká jenom asfalt. Rychle jedu směrem na Český Dub. Z Dubu jedu opět stejnou cestou údolím. U Mohelky mezitím přibylo mlhy a občas mám pocit že jedu mlíkem. Zastavuju a zkouším fotit světla v mlze:-)

"Čáry" na fotce jsou osvětlené proudící kapičky mlhy. Vlevo SSC, vpravo Rebel. Rozdíl v odstínu bílé je dobře patrný.

Teď už mě čeká jen jeden krátký výživný stoupák, pak sjezd a jsem doma. Nahoře na kopci mi dochází baterie ve světlech na řidítkách, už jsem skoro doma, tak je neměním a dojíždím jen se světlem na helmě. Sice ho mám nastavené na svícení hodně do dálky, ale na asfaltu se s tím dá jet v pohodě.

Konečně po třech hodinách jízdy a 57km se vracím domů. Cítím se příjemně unavený a spokojený z povedené noční vyjížďky...

Komentáře

Poslat nový komentář

CAPTCHA
Ochrana proti SPAMU, prosím odpovězte na otázku.